Smíš se hřát svou slávou

Lojzíci

1:Tak sedím prFý než balvan hBůř,
hlas v uších znCí jak z temných snFů,
proč šel jsem sám, nadšen a rBád,
pán rozkázCal: máš jít se prFát.
R:SmA7íš se hřát svou slBávou, jako dřCív svět v rukou mFít,
smA7ích nad bílou kBávou teď sklízí Cúdiv víc než táhlý stFín.
2:Co déšť mi psal na záda má,
je to už dávno, jak se zdá,
měnil bych rád, co můžu dát,
však musím dál, nesmím se vzdát.
3:Píšu ti rád a v řádcích mých
uslyšíš znít můj hořký smích,
chtěl bych tě mít víc než kdy dřív,
však úděl můj nám brání žít.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:24:08.405+00:00
Výsledky hledání: